Kapitola 9. - NEMRAVNÁ ŽENA

V rámci celé této knihy jsme dokumentovali, jak současné trendy a události ukazují na zjevení a náboženské podvody, které se ohánějí jménem Krista. Samy tyto události nejsou ničím novým, je však zjevné, že jak intenzita jejich vlivu, tak i frekvence jejich výskytu narůstá. Vyskytují se celosvětově. Zahrnují nespočet různých náboženských skupin, a proto jsou ekumenické. Jsou přinášeny ďábelskými způsoby a padělají tak pravé evangelium a zjevení pravého Spasitele.

Ve skutečnosti mocnost, která stojí za údajnou "Královnou Všech", má za úkol oklamat celý svět. Přestože výskyt těchto události je pravý a prokazatelný, je také pravdou, že jen málo lidí chápe, co se vlastně doopravdy děje. Ti, kteří chápou, o co se jedná, se mnohdy zdráhají varovat před tím, že přijde období, kdy všichni lidé budou vystavováni velkému podvodu.

V předchozích dvou kapitolách jsme viděli, jak Boží Slovo varovalo před falešným babylonským systémem, představeným jako žena. Jestliže v této knize bylo odhaleno několik málo důkazů o duchovních principech, které oklamou mnohé, nepoví nám Bible k těmto důkazům ještě více? Zastav se a zamysli nad důležitostí této otázky. Jestliže satan má plán k oklamání světa pomocí ženské bohyně, která tvrdí, že je matkou Spasitele, neodhalí Boží Slovo tento klam dříve, než k němu dojde?

V této kapitole budeme prozkoumávat několik dalších Písem, které jasně ukáže, že Bůh tyto události předpokládal. Satanovo království je temnota. Boží království je světlo. Podívejme se, jak Boží Slovo přinese světlo a pochopení a jak odhalí satanův podvodný plán.

Je to bezbožnost!

K tomuto tématu najdeme v knize proroka Zachariáše přiléhavé proroctví popisující bezbožnou ženu, která se přepravovala do země Šineáru, místa starobylého Babylónu. Je důležité si uvědomit, že Zachariášovo proroctví bylo učiněno až po babylonském zajetí Izraele, kdy Babylón byl poražen Médy a Peršany. Znamená to tedy, že toto prorocké slovo se týká budoucnosti! Zachariášovo proroctví nám říká:

Řekl mi: "To je kletba, která vychází na celou zemi. Bude jí odstraněn každý zloděj, každý křivopřísežník… Potom vyšel posel, který se mnou mluvil, a vyzval mě: "Jen se rozhlédni a podívej se. Co se tu objevuje?" Otázal jsem se: "Co je to?" Odvětil mi: "To se objevuje éfa", a dodal: "Tak to bude s nimi vypadat v celé zemi." A hle, pozvedlo se olověné víko, a tam uvnitř éfy sedí jakási ženština. Řekl mi: "To je Svévole (v orig. bezbožnost)", mrštil jí do éfy a přiklopil otvor olověným poklopem… Otázal jsem se posla, který se mnou mluvil: "Kam chtějí tu éfu dopravit?" Odvětil mi: "Chtějí té ženštině vystavět v šineárské zemi dům, a až bude připraven, bude tam uložena na svůj podstavec." (Zachariáš 5:3, 5-8, 10-11)

Opětovně zde Bible varuje před bezbožnou ženou, která bude v posledních dnech uplatňovat svůj vliv po celé zemi. Zachariáš ji konkretizuje v konečném znění jako "země Šineáru" kterou Písma označují jako Babylón. Je překvapivé, že Jan, Izajáš i Zachariáš spojují nemravnou ženu s Babylónem – odkud vzešlo modlářské náboženství. A navíc všichni upozorňují, že toto klamání se bude dít v celosvětovém měřítku, postihne všechny národy.

V Zachariáši 5 je žena skryta v efi (koši) až do doby, kdy anděl odstraní pokrývku. To naznačuje, že její nemravnost je skrytá, což odpovídá Izajáši 47, kde Paní všech královských říší prohlašuje, že "nikdo mě nevidí," a Zjevení Janovo, 17. kapitola, popisuje, že žena má na svém čele jmenovku "Tajemství, Babylón". Slovo tajemství znamená skrytá tajemství.

Také si povšimněte, že při objasňování tohoto celosvětového prokletí anděl říká: "Tak to bude s nimi vypadat v celé zemi." (verš 6). Anděl pak Zachariášovi ukazuje nemravnou ženu sedící v koši. Je zajímavé, že o ženině podobě hovoří v množném čísle – ‘s nimi vypadat‘. Naznačuje to, že tato žena může užívat více vzhledů a způsobů, jakými se snad s mnoha démonickými duchy zjevuje jako Marie po celém světě?

Víme, že satan má k dispozici velký počet padlých andělů, kteří konají jeho vůli. I když ďábel není všudypřítomný, může posílat své démony tam, kde chce, aby se zjevovali, a tito démoni se snadno mohou zjevovat jako totožně vyhlížející žena na mnoha místech zároveň. Zmínili jsme, že konkrétně v posledních dnech satan a jeho padlí andělé vyjdou do světa, aby klamali: "a ten veliký drak - ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět - byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním." (Zjevení Janovo 12:9) "Jsou to duchové démonů, kteří konají divy a vycházejí ke králům země a celého světa" (Zjevení Janovo 16:14).

V Zachariášovi 5. kapitole je nám také řečeno, že toto celosvětové prokletí "Vejde do zlodějova domu i do domu toho, který v mém jménu křivě přísahá, a uhostí se uvnitř jeho domu a zničí jeho dřevo i kámen." (verš 4). Jak jsme již dříve zmínili, ti, kteří následují Královnu nebes, jí také skládají sliby a zasvěcují své životy ve jménu Pána. Tyto sliby zasvěcení Královně jsou vyslovovány ve jménu Ježíšově. A tak následovníci Královny křivě přísahají v Božím jméně.

Toto celosvětové prokletí vstoupí do "zlodějova domu." Co je tím řečeno? Ježíš varoval: ""Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič" (Jan 10:1). Ježíš pokračoval, "Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen" (Jan 10:9). Ježíš je jedinými dveřmi.

Proto Bůh správně nazývá Královniny následovníky zloději – od těch dob, co hledají vchod do nebe jinou cestou – jinými dveřmi. Důvěřují tak Královnině padělanému evangeliu a jejím falešným slibům spíše, než pravému evangeliu nalezeném v Božím Slově.

Ohavná žena prchá do Babylonu

Co se stane, když se všechna proroctví ohledně "bezbožné ženy" naplní? Komentář Franka Boyda na téma Babylón nabízí zajímavou myšlenku, jak mohou být všechna tato proroctví provázána dohromady:

Zatímco (Zjevení Janovo) kapitoly 17 a 18 odkazují na termín "Babylón," je zde zřetelné rozlišení mezi dvěma Babylóny. V kapitole 17 je termín užit pro systém – politicko-církevní, ale kapitola 18 odkazuje doslovně na město, velké obchodní centrum. Od doby přechodu centra Babylonského mysticismu do Říma a jeho začlenění do římskokatolické církve, byl Řím sídlem Babylonské moci; ale po sjednocení s 10 králi pod vedením šelmy čteme, že sídlo bude moci být přemístěno do nového hlavního města v "zemi Šineáru," údolí řeky starověkého Babylónu.

Je možné, aby žena začala své kralování v Římě, ale přesunula své sídlo moci do "Země Šineáru", místa starověkého Babylónu? Zapamatujme si, že když tato žena začínala vládnout, řídila a kontrolovala šelmu, ale v jediném okamžiku se šelma a deset králů obrátili proti ní a zničili ji. Když se deset králů rozhodne ženu zničit, je možné, aby od nich uprchla a vrátila se do svého starověkého domova?

Oblíbenec žen

Další zajímavá pasáž se nachází v knize proroka Daniele v 11. kapitole. Během období soužení bude se chtít antikrist: "vypínat a činit větším nad každého boha a bude divně mluvit i proti Bohu bohů, co mu nepřísluší, a bude ho provázet zdar, dokud se nedovrší hrozný hněv, neboť rozhodnutí bude vykonáno. Nepřikloní se ani k bohům svých otců ani k Oblíbenci žen, nepřikloní se k žádnému bohu, neboť se bude činit větším nade všechny." (Daniel 11:36-37)

Co může znamenat výraz "oblíbenec žen"? Učenci zaujímají tři hlavní pohledy. Mnoho jich věří, že toto vyjádření odkazuje na oblíbence všech zbožných židovských žen, toužících porodit Mesiáše. Proto se domnívají, že "oblíbenec žen" odkazuje na skutečného Mesiáše, kterého bude antikrist proklínat a bude jím pohrdat.

Několik současných vykladačů Písma věří, že výraz "oblíbenec žen" poukazuje na nepřirozenou sexualitu antikrista.

Nicméně třetí pohled přesně zapadá do kontextu, že antikrist se bude "vypínat a činit větším nad každého boha" (verš 36). Biblický učenec G.H.Pember vysvětluje tuto pasáž následovně:

Výraz "Oblíbenec žen" je umístěn mezi dvě podstatná jména, která nepochybně odkazují na konkrétní božstva – tudíž musí být označením božstva, které je zvláště vyhledáváno ženami. A v tomto bodě je jasné, že božstvem zmíněným na tomto místě nemůže být nikdo jiný, než Bohyně přírody. Tato Bohyně byla vždy uctívána, a to zejména ženami, od nejstarších dob až po současnost. Své uctívače měla jak mezi pohany, tak také mezi odpadlými křesťany v každé zemi.

Je to babylónská Beltis nebo Mylitta; Asyrská Ištar; Fénická Astarte; Královna nebes zmíněná Jeremiášem; Perská Tanata; Egyptská Isis; Čínská Shing Moo anebo Svatá Matka; Řecká Afrodité; Efezská Artemis anebo Diana; Římská Venuše…a Panna Marie východních a západních katolíků. Toto jsou bohyně, o kterých tak často slyšíme – Naše Paní La Salette, Naše Paní Lurdská – jimž byly postaveny chrámy - dokonce i v Číně.

Někteří z dalších biblických vykladačů souhlasí, že "oblíbenec žen" odkazuje na tuto mnohojmennou bohyni. John Peter Lange vysvětluje:

Oblíbence žen považujeme tedy ne za dalšího boha, ale za bohyni přírody uctívanou mezi Asiaty jako Baaltis, jako Astarte nebo Mylitta mezi Babyloňany, Artemis mezi Peršany, Nanaeu pak v Sýrii. Toto stanovisko je jasnější, víme-li o tom, jak Antiochus podal zprávu o nepřípustném a urážlivém uctívání této bohyně (kterou identifikoval jako "královnu nebes,")... Proto se moderní vykladači, počínaje J.D.Michaelisem, Geseniusem, Dereserem a Havernickem, až na několik málo výjimek shodují v užití přízviska "oblíbenec žen" pro toto božstvo.

V 17. kapitole Zjevení zahajuje žena svou vládu jízdou na šelmě v moci (verš 3). Žena představuje antikrista a jeho celosvětovou říši. Ačkoliv žena začíná tím, že uchopí vládu moci, šelma (antikrist) se k ní nakonec obrátí a během druhé poloviny období soužení zničí ji a s ní i celý její náboženský systém. V určitém bodě – snad uprostřed celého období – satan přijde a bude ovládat člověka, o kterém Bible říká, že je šelmou anebo antikristem. Od tohoto okamžiku bude satan upevňovat sídlo své moci. Už více nebude používat plášť Královny nebes, anebo roušku jejího náboženského systému. To bude v době, kdy antikrist bude svůj trůn povyšovat nad každého boha, a již více nebude zapotřebí "oblíbence žen."

Ženský podvodník

Druhý list apoštola Pavla Tesalonickým obsahuje proroctví posledních dnů, která jsou paralelou k Danielovu proroctví v kapitole 11:36-37. V této známé pasáži apoštol Pavel opakuje, že antikrist se bude chtít vyvýšit nad každého boha:

V žádném případě se nenechte nikým oklamat. Než ten den přijde, musí totiž nastat odvrácení od Boha. Musí se objevit ten bezbožník a zatracenec, který se postaví na odpor a povýší se nade všechno, čemu se říká Bůh a co se uctívá. Dokonce se posadí v Božím chrámu jako Bůh a bude se vydávat za Boha. (2 Tesalonickým 2:3-4)

Velmi šokující je to, co apoštol Pavel píše o několik veršů později:

Za příchodem toho bezbožníka bude stát satanovo působení, všechna jeho lživá moc, divy a zázraky. Všemi těmi hanebnostmi bude klamat ty, kdo míří do záhuby, protože nechtěli milovat pravdu, která je mohla zachránit. Proto je Bůh vydá napospas bludu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale oblíbili si hanebnost. (2 Tesalonickým 2:9-12)

Bůh sám sešle silný klam. Řecké slovo přeložené jako klam je 'plane'. Podle Strongovy konkordance, řecké slovo 'plane' je rodu ženského. Pochází z řeckého slova 'planos', které lze definovat jako tulák, podvodník nebo svůdce. Zjevně Bůh dovolí svůdci nebo podvodníkovi oklamat ty, kteří nepřijali lásku k pravdě.

Ježíš řekl "Tvé slovo je pravda" (Jan 17:17). Proto ti, kteří odmítnou Boží Slovo, odmítají pravdu. Jestliže nyní člověk odmítne pravdu, snadno podlehne velkému oklamání, které přijde. Jak důležité je přijmout lásku k pravdě již nyní!

Toto se bude dít během času Soužení. Může se bezbožná žena zjevovat jako Marie v klamavé moci, která bude uvolněna v posledních dnech světa? S čím dalším přijde ženský podvodník, který protiřečí Slovu Božímu, a přesto je celosvětově žádaným?

Nemravná Jezabel

Dvakrát varoval Ježíš před nemravnou ženou - u Matouše 13:33 a ve Zjevení 2:20-23. Ve 2. kapitole Zjevení Ježíš identifikuje ženu "Jezabel" jako falešnou prorokyni, která vyučuje a svádí Jeho služebníky k modlářství:

Mám proti tobě jen to, že necháváš ženu Jezabel, která si říká prorokyně, aby učila a sváděla mé služebníky ke smilstvu a k modlářským hodům. Dal jsem jí čas, aby činila pokání ze svého smilstva, ale nečinila. Hle, uvrhnu ji na lůžko a ty, kteří s ní cizoloží, vydám velikému soužení, nebudou-li činit pokání ze svých skutků. (Zjevení Janovo 2:20-22)

Řecké slovo překládané jako smilstvo je 'porneuo', a může být přeloženo také jako modlářství. Jak jsme již poznamenali, Bůh často srovnává modlářství s duchovní nevěrností, protože Jeho lid je vydán Jemu "Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil, jeho jméno je Hospodin zástupů" (Izajáš 54:5). Proto Ježíš obvinil církev z Thyatir z duchovního smilstva, k němuž ho vedla Jezabel.

Všimněte si, že Ježíš varuje ty, kdo jsou zapojeni do jejího duchovního smilstva, že budou účastni Velkého Soužení, jestliže nebudou činit ze svého jednání pokání (verš 20-23). Ti, kteří tolerovali tuto duchovní nevěru (smilstvo) jsou vinni stejně jako ti, kteří s ní spali (verš 20). Podle Bible je tolerance hříchu stejně závažná jako samotný hříšný skutek.

Bibličtí studenti zajisté rozpoznají Jezabel podle jména jako zlou, podlou ženu. Jezabel byla jednou z nejznámějších královen starozákonní doby. Vedla Boží lid k falešnému náboženství skrze uctívání Baala a Královny nebes. Užívala své krásy, lákadel a nesvatých svazků se svým mužem, a poté i se svým synem, což způsobilo, že národ padl do modlářství. Sama Jezabel podporovala modlářství a dokonce se pokusila zničit všechny pravé Boží proroky v Izraeli. Tato bezbožná žena měla na svém královském dvoře 450 Baalových proroků a 400 proroků Asherah (Královny nebes). Jezabel je rozhodně představitelkou starozákonní matky všech nevěstek.

Jak vhodné je toto přesné Ježíšovo pojmenování zlého jako "žena Jezabel" ovlivňující Thyathirské. Následující tabulka porovnává některé z podobností mezi historickou Jezabel a královnou posledních dní. Tato tabulka znázorňuje, jak důležité je, abychom srovnávali Písma s Písmy. Pamatujte, že kniha Zjevení Janova se odkazuje k Starému Zákonu nejméně ve stu případech. Abychom správně pochopili, proč Ježíš použil jména Jezabel jako označení nástupce této ženy, která se prohlásila za prorokyni, musíme najít vše, co o tomto tématu říká Bůh ve Svém Slově.

Charakter Jezabel

Charakter Nevěstky posledních dnů

Královna
1 Královnská 16:31

Královna
Izajáš 47:5,8
Zjevení 18:7

Má lid pod kontrolou
1 Královská 19:1,2
1 Královská 21:7,8,15

Má lid pod kontrolou
Izajáš 47:7;
Zjevení 17:1, 3:9, 18

Vede k modlářství
1 Královská 21:25-26

Vede k modlářství
Zjevení 2:20; 17:4

Popisována jako nevěstka
2 Královská 9:22

Popisována jako nevěstka
Zjevení 2:20; 17:1, 5; 19:2

Užívá kouzel
2 Královská 9:22

Užívá kouzel
Izajáš 47:9, 12
Zjevení 18:23

Zdroj bezbožnosti
1 Královská 21:25

Zdroj bezbožnosti
Zachariáš 5:7, 8

Svůdkyně; Vnější krása
2 Královská 9:30

Svůdkyně; Vnější krása
Izajáš 47:1-3
Zjevení 17:4; 18:7

Prokletím na Božím lidu
2 Královská 9:22

Prokletím na Božím lidu
Izajáš 47:6;
Zachariáš 5:3
Zjevení 18:4

Prolévá krev Božích služebníků
2 Královská 9:7

Prolévá krev Božích služebníků
Zjevení 17:6; 19:2

Masakruje Boží proroky
1 Královská 18:4

Masakruje Boží proroky
Zjevení 18:24

Sedí (vládne) nad králi
2 Královská 9:22

Sedí (vládne) nad králi
Zjevení 18:3

Její potomci jsou zničeni
2 Královská 9:24

Její potomci jsou zničeni
Izajáš 47:9
Zjevení 2:23

Její proroci jsou zničeni
1 Královská 18:19; 19:1

Její proroci jsou zničeni
Izajáš 47:13-14
Zachariáš 5:4

Je náhle zničena
2 Královská 9:33-37

Je náhle zničena
Izajáš 47:11
Zjevení 17:16; 18:8

 

Modlářská prorokyně

Kdo je touto Jezabel? Proč je nazývána prorokyní a jak může svádět Pánovy služebníky? K dalšímu osvětlení těchto pasáží se podívejme na komentář ke knize Zjevení Janova od Tima LaHaye:

Název 'Thyatira' je složen ze dvou slov znamenajících "oběť" a "pokračující"; toto představuje počátek herezí, které vyprodukovaly další falešné doktríny. Zde je také základ toho, že církev Říma popírá dokončené dílo Krista, a věří v pokračující oběti, které koná jako svátosti a modlí se k mrtvým… Koncept, který způsobil, že řada lidí se snaží vydělat si na vlastní spasení skrze skutky, pokání, odpustky a mnoho dalších satanem vnuknutých myšlenek, které správně Pán označil ve Zjevení 2:24 jako "hlubiny satanovy.“… Pánův titul "Syn Boží" je pro nás je velmi poučný a významný, zejména pro ty, kteří jsou v církvi Říma, a mají sklony smýšlet o Něm jako o "Synu Marie." Učení falešné prorokyně, Jezabel, má dvě formy: (1) "svádět (a uvádět do falešného učení) mé služebníky k modlářství," což je znak modlářství typický pro toto období a (2) "jíst věci obětované modlám“…

(Ježíš řekl) "Hle, uvrhnu ji na lůžko a ty, kteří s ní cizoloží, vydám velikému soužení, nebudou-li činit pokání ze svých skutků." Náš Pán předpověděl, že tato církev a ti, kteří jsou přesvědčeni k následování jejího falešného učení, přijdou do období Velkého Sloužení, kdy bude tato církev, podle Zjevení Janova 17. kapitoly, církví Soužení.

Jak jsme již prokázali, Královna nebes je zajisté Královnou římskokatolické církve. Povzbuzuje své následovníky k modlářství, ale prohlašuje, že je prorokyní posledních dnů.

Nyní bude následovat citace z knihy "The Thunder of Justice (Zahřmění Spravedlnosti). Tato kniha popisuje nespočet zpráv zjevení a předpovědí, které budou naplněny v období triumfu Neposkvrněného Srdce:

Nicméně zůstává pravdou, že důkladné sbírání zpráv Naší Paní po celém světě poskytuje pozoruhodný záznam o tom, že to, co její zjevení sdělují, dává nepochybně smysl. Měli bychom si být vědomi, že upozornění pocházejí od samotné Marie, Královny všech proroků, Prorokyně naších časů… 22. listopadu 1992 Naše Požehnaná Matka pověděla Otci Gobbimu o své úloze naprosto jasně a stručně. Řekla, "S radostí matky, která si všímá, jak je jí stále více věnována pozornost a je následována svými malými dětmi, které jdou společně cestou, jež jim byla mnou ukázána, jako Prorokyní těchto posledních časů ve kterých žijete, s mým Synem, Ježíšem Kristem…“

Mohli bychom uvést řadu dalších citací, svědčících o tom, že Mariánští následovníci jsou si vědomi toho, že Královna nebes se prohlašuje za "Prorokyni těchto posledních časů." Následující sekce nabídne další pohled na identitu této bezbožné ženy.

Kralovství v podobenstvích

Ježíšův další odkaz k zlé ženě nacházíme v Matouši 13. kapitole, která mluví o Království v podobenstvích. Jak zjišťujeme, podobenství o hořčičném semeni a podobenství o ženě zadělávající kvas jsou spojena, takže můžeme vidět obojí zároveň a pochopit kontext. Tato dvě podobenství byla interpretována mnohými jako symbol zázračného růstu a rozšíření církve v posledních dnech. Je takový výklad skutečně tím, co Ježíš mínil? Podívejme se na tato dvě podobenství blíže:

Předložil jim ještě jiné podobenství: "Nebeské království je podobné hořčičnému zrnku, které člověk vzal a zasel na svém poli. To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích." Pověděl jim ještě jiné podobenství: "Nebeské království je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, až nakonec všechno zkvasilo." (Matouš 13:31-33)

V podobenství o hořčičném semeni je možné, že muž, který osíval své pole, je Ježíš, protože v následujících verších, když se Ho učedníci ptají, aby jim vysvětlil to o těch dalších bylinách na poli (verš 36), Ježíš odpovídá: "Rozsévač dobrého semene je Syn člověka" (Matouš 13:37). Proto rozsévač v prvních třech podobenstvích je chápán jako Ježíš sám. A stejně tak i pole je v prvních třech podobenstvích definováno Pánem: "pole je tento svět" (Matouš 13:38).

A tak můžeme říci, že Ježíš zasévá dobrá semínka do tohoto světa. Z toho nejmenšího semene vyroste veliký strom. Otázkou je, zda má viditelná církev růst od skromného začátku k obrovské instituci. Naznačoval Pán tento růst jako zdravý, přirozený a pravý vzhledem ke skromným začátkům hořčičného semena?

Hořčičný strom?

Prvním protikladem, který v podobenství o hořčičném semeni nacházíme, je Ježíšovo prohlášení, že když "vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom" (verš 32). Samozřejmě hořčičné semeno dá vyrůst rostlině hořčice, nemůže z něj být strom. V Lukášově evangeliu je nám řečeno, že toto hořčičné semeno roste do "velkého stromu" (Lukáš 13:19). Zatímco hořčičné semeno může dorůst několika decimetrů, nedá se to srovnávat s velikostí stromů, jejichž výška dosahuje několika stovek decimetrů. Proč Ježíš použil takového podobenství, aby vyjádřil růst království? Jaký význam má strom v Bibli?

Strom je metaforicky použit v několika pasážích. Například v Ezechieli 31. kapitole Bůh ohlašuje svůj soud nad Egyptem, přirovnávaje ho k pyšné Ašúrské říši. V těchto verších je pohanský Ašúr popisován jako velký strom s nebeským ptactvem, které si v něm udělalo hnízdo: "Hle, Ašúr byl jako cedr na Libanonu, krásně rozvětvený, vrhající hluboký stín, vysokého vzrůstu, jeho vrcholek byl mezi košatými korunami… Proto se svým vzrůstem vynášel nad všechny stromy pole… V jeho větvích hnízdilo kdejaké nebeské ptactvo… v jeho stínu sídlily kdejaké početné pronárody." (verše 3,5,6).

Je jasné, že Pán nevychvaluje Ašúrské pro jejich velikost, protože byli souzeni. Spíše zde Bůh odkazuje na pýchu a velikost Egyptského národa. Jestliže zde byl Ašúrský "strom" souzen, stejně tak bude souzen i Egypt. Strom v této pasáži je metaforou pro velikosti a moc instituce, která dominuje světu onoho času, ale její jádro je zkažené.

Stejně jako v knize proroka Daniele, Bůh skrze proroka vynášel soud nad Babylonským královstvím: "Hle, strom stál uprostřed země, jeho výška byla obrovská. Strom rostl a sílil, až jeho výška sahala k nebi. Bylo jej vidět od samého konce země… v jeho větvích bydleli nebeští ptáci a sytilo se z něho všechno tvorstvo. (Daniel 4:7-10). Na tomto místě opět vidíme, jak Pán užil symbol stromu s hnízdícími ptáky k popsání mocného, ale také zlého světového systému.

Nebeští ptáci

V podobenství o hořčičném semeni najdeme i další vodítko, které poukazuje na skutečnost, že růst království není zdravým a normálním růstem. Ježíš nám říká, že strom je útočištěm "nebeských ptáků" (Matouš 13:32). V podobenství o rozsévači jsou to ptáci, kteří vycházejí a požírají dobré semeno (Matouš 13:4). V podobenství o království Ježíš užívá ptáků jako obrazu pro satanovy přisluhovače, kteří požírají Boží Slovo. Ve skutečnosti jsou v celém Písmu nebeští ptáci často vyobrazováni jako prospěcháři, mrchožrouti a predátoři. Nikde v Bibli nejsou věřící přirovnáváni k ptákům.

Ne všichni vykládači vidí v podobenství o hořčičném semeni popis zázračného růstu a rozšíření Kristovy církve do celého světa. Mnozí z nich používají Písmo k výkladu Písma samého a došli k závěru, že Pán měl na mysli pravý opak:

Malé hořčičné semínko nebylo určeno k tomu, aby bylo stromem, ale keříkem… Přesto se vyvinulo proti své přirozenosti do velikosti stromu. To, co přišlo od Něj, Syna člověka, Rozsévače a Tvůrce, člověk pak proměnil v nepřirozenou věc – někdo by mohl říci nestvůru – jiný by mohl říci hořčičný strom. Tato nepřirozená věc, tato nestvůra, se hlásí ke křesťanství jako systém tohoto světa vyznávající Krista, aniž by On byl vprostřed něho svým Duchem…

Jestliže podobenství je vztáhnuto na církev nebo obrácené hříšníky, jaký význam mohou mít ptáci hnízdící v koruně stromu? Představují ptáci čisté osoby? Pro odpověď nemusíme chodit daleko. Ptáci, kteří odpadli a vrhli se na semena, jsou nástroji satana. Ptáci v tomto podobenství znamenají nespasený, neobrácený lid a národy, které se pod sobeckými motivy shromažďují do koruny tohoto stromu, navenek se tváří jako křesťané, a nalézají zde úkryt.

Hořčičné semeno. Toto podobenství je podobné prvním dvěma, která zmiňují člověka, pole a semeno. Důsledně interpretováno, v každém z nich člověk symbolizuje Krista, pole tento svět a semeno je Slovo, které hovoří o Kristu a Jeho království. Hořčičné semeno. Jeho maličkost byla příslovečná (Matouš 17:20). Přesto v tomto případě dorůstá větší velikosti, než ostatní byliny, a stává se stromem… Jako negativní je vnímán i obraz ptáků, kteří se uhnízdí ve větvích stromu. V této sérii podobenství jsou ptáci služebníky zlého (13:4, 19), jak jsou ostatně často zmiňováni i jinde v Písmu (Jeremiáš 5:26-27; Zjevení 18:2). Historie potvrzuje skutečnost, že od samotného začátku církev šokovala svým růstem skrze prohlašování zprávy o Kristu. Přesto tento nezvyklý růst poskytl příbytek těm, kdo jsou nepřáteli Božími, kdo hledají stín a ovoce stromu pro své vlastní zájmy (dokonce národy, které si říkají "křesťané").

Podobenství o hořčičném semeni je dalším obrazem směřování tohoto věku, a není tedy dobrým obrazem. Další podobenství nám říkají o koukolu mezi pšenicí, špatnému úlovku s dobrým, jak moc bylo z rozsévačova semene promarněno, atd. Podobenství nezobrazují království Kristovo jako rostoucí, rozšiřující a budující se do rozměrů tohoto světa. Toto podobenství je často interpretováno jako ukázka velkého požehnání růstu království během tohoto věku, ale takový výklad není v souladu se záměrem Spasitele.

Obraz velkého denominačního systému v čase soužení nám byl podán v knize Zjevení, kapitole 17. Zdá se, že jde o obraz římského katolicismu a jeho posledního a největšího ovoce, snad společně s připojenými ostatními denominacemi, snad poté, co svatí byli odvoláni z tohoto světa. V 18. kapitole, 2. verši čteme o tom, že velký zlý systém, který převzal Řím, byl zlořečen andělem, když řekl: "Padla, padla ta veliká říše Babylon a stala se příbytkem démonů, doupětem všech nečistých duchů, doupětem všech nečistých a ohavných ptáků!"

Odpadnutí

Je evidentní, že není možno výše zmíněné podobenství vztahovat na pravou církev Krista, která poroste tak dlouho, dokud neobrátí svět. Duch říká jasně, že v posledních časech někteří lidé opustí víru, aby se věnovali bludným duchům a démonickým naukám. Pavel připomíná Timoteovi, že se zlými lidmi a šarlatány to bude stále horší – budou svádět druhé, sami svedeni. Sám Kristus varuje, že na konci věků se podmínky na světě budou zhoršovat.

Spíše než že církev prostoupí svět a způsobí celosvětové obrácení, Bible učí, že svět bude prostoupen a zkažen viditelnou církví. Samozřejmě, Bůh prohlašuje, že Jeho evangelium bude hlásáno po celém světě a během času Soužení dojde k velkému probuzení, avšak samotnému Soužení bude předcházet odpadnutí.

Podobenství o hořčičném semeni, je-li vykládáno celým Písmem, nás předem upozorňuje na to, co vidíme v současnosti. Zástupy lidí prohlašujících se za křesťany se spojují a vlastními silami se snaží zavádět království Boží na tomto světě na úkor pravdy. Pokoušejí se vzít věci do svých rukou, místo aby důvěřovali Bohu a trvali na Jeho zaslíbeních. Navzdory takovým skutečnostem toto proroctví Ježíše ukazuje, že On je Bůh a On sám drží celou budoucnost ve Svých rukách. Kdo jiný, než sám Všemohoucí Bůh, by mohl předpovědět před 2000 lety celosvětové ekumenické hnutí, jehož jsme v dnešní době svědky?

Jak dále zjistíme, Kristovo proroctví v podobenství o zadělávání kvasu je rovněž zcela přiléhavé a v souladu s událostmi, odehrávajícími se před našima očima.

Žena zadělává kvas

Poté, co Ježíš řekl podobenství o hořčičném semeni, Jeho dalším slovem bylo podobenství o ženě zadělávající kvas. Matouš 13:31-33 a Lukáš 13:18-21 nám odkrývají, že tato dvě podobenství patří k sobě – představují totiž pár. První, užívající symbol hořčičného semene, odhaluje vnější vývoj chyby v církvi. Jedná se o nepřirozený vztah mezi církví a světem. Druhé proroctví, jak uvidíme, se týká tajemství a vnitřního vývoje chyb, které proniknou navenek a zkazí viditelnou církev. Podobenství o ženě, která zadělává kvas, zní následovně:

Nebeské království je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, až nakonec všechno zkvasilo. (Matouš 13:33)

Co toto podobenství znamená? Biblický učitel Chuck Smith podává výklad: „Někteří špatně pochopili, že církev bude zahrnovat celý svět. Kvas je vždy negativní a má špatný vliv, pokud je přítomen. Proto zde Ježíš hovořil o kvasu působícím v církvi.

V Bibli je kvas druhem hříchu (Exodus 12:19-20; Leviticus 2:11; Ozdíš 7:1-4; Matouš 16:6; Marek 8:15; Lukáš 12:1-2; Galatským 5:9; atd.) Apoštol Pavel ve svém dopise Korintským vysvětluje, že kvas představuje špatnost:

Vaše chlubení není na místě. Copak nevíte, že trocha kvasu nakvasí celé těsto? Zbavte se starého kvasu, abyste byli novým, nekvašeným těstem. Vždyť byl za nás obětován náš velikonoční Beránek, Kristus! Proto slavme Velikonoce bez starého kvasu, bez kvasu špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy. (1 Korintským 5:6-8)

V přezkoumání všech Písem odkazujících se ke kvasu objevujeme, že kvas užívaný v Bibli je zástupce zlého, který porušuje a skrytě proniká Boží pravdy hříchem, chybami a bezbožností. Zajisté, Ježíš neměl na mysli nic dobrého, když popisoval, jak žena skrytě zadělává do tří měřic mouky sotva postřehnutelný kvas.

Kristus prorokoval, že tento kvas, tato nepravost a zkaženost, se rozšíří v celém jídle "až nakonec vše zkvasilo" (Matouš 13:33). Jinými slovy, práce této ženy bude, aby všichni kromě Kristových učedníků byli skryti do chvíle, než se její kvas zcela rozšíří.

Je to tatáž hříšná žena?

Jedna otázka, která zůstává, zní: Kdo je tato žena? Výklad z biblických komentářů Wicliffa nám poskytuje hlubší náhled:

Žena (oproti muži v dalších podobenstvích) je protivníkem Krista a naplňuje království v tomto věku falešným učením. Jinde je nazývána "bezbožnost" (Zachariáš 5:7-8), "Jezabel" (Zjevení 2:20), a "velká nevěstka" (Zjevení 17:1). Podobenství o kvasu v těstě, varuje věřící před falešnými učeními, která se budou vtírat do všech částí království různými způsoby.

Je moudré spojit tato proroctví dohromady? Odkazují se na tutéž mystickou a zlou ženu? Uvažujme nad těmito dalšími skutečnostmi: Paní všech královských říší popisovaná v Izajáši 47 prohlašuje, že "nikdo mě nevidí" (verš 10). Věří, že její podvod je skryt, zatímco žena u proroka Zachariáše v 5. kapitole je ukryta pod olověným víkem (verš 7), a ve Zjevení 17 je žena popsána jako 'Tajemství’ – což je doslovně skryté tajemství.

Skutečnost, že žena v podobenství u Matouše 13 skrývá do tří měřic mouky kvas, také ukazuje na její nepravosti. Jsou to zlovolníci, kteří se tajně radí (Žalm 64:2). Ti, kteří si oblíbili své zlé skutky, zůstávají skryti v temnotě (Jan 3:19-20). Narozdíl od toho pravá církev nemá důvod se skrývat ve světě, ani zatajovat evangelium (Lukáš 8:16-17; Jan 3:21). Chodíme ve světle a záři světla Boží pravdy (Matouš 5:16; Filipským 2:15; 1 Janův 1:5-7).

A proto paní všech královských říší z Izajáše 47, bezbožná žena ze Zachariáše 5 kapitoly, nevěstka královna ze Zjevení 17 a 18 a žena z Matouše 13 jsou zřejmě zlého charakteru, a jejich skutky a záměry nevěstí nic dobrého.

Když vzpomeneme na ženu z proroctví Zachariáše, je zde nazývána jako "bezbožnost" (Zachariáš 5:7-8); Paní všech královských říší v Izajášově proroctví důvěřovala ve svou "zlobu" (Izajáš 47:10); A kvas, který žena ukryla do těsta, představuje rovněž "ničemnost" (1 Korintským 5:8).

Navíc žena v Matouši 13. kapitole skrývá kvas do "tří měřic těsta" (verš 33). Tři měřice jsou přesně jedna éfa. V Zachariáši 5. kapitole je popsáno, kam se žena skryla: „uvnitř éfy sedí jakási ženština." (verš 7). Dále tři měřice těsta odkazují k přesnému množství mouky tradičně užívanému k přípravě pokrmu obětovaného Bohu (Genesis 18:6; Soudců 6:19; 1 Samuelova 1:24). Student Starého Zákona ví, že v takové oběti nesmí v žádném případě být obsažen kvas. Tato skutečnost je dalším důkazem o tom, jak žena naplňuje původně čistý pokrm svou zkažeností.

Tajemná žena

Vykladač John Philips také spojuje ženu v Matouši 13. kapitole se ženou ze Zjevení 17. V Novém Zákoně se objevují celkem tři tajemné ženy: První je nynější Jeruzalém v knize Galatským 4:25, který nemůže být ženou z podobenství, konající své skutky ve skrytosti. Nynější Jeruzalém se nikdy nesnažil přidat nějakou chybu k pravdě Krista – odmítal Krista úplně.

Druhá tajemná žena je nebeský Jeruzalém v dopise Galatským 4:26 a Zjevení 21:2. Od okamžiku, kdy je nazvána "svatým městem", nemůže být stejnou ženou jako v podobenství. Nadto nebeský Jeruzalém nemá nic do činění s tímto věkem.

Další mystickou ženou je Babylon (Zjevení 17:5) – nikoliv doslovně město Babylon na Eufratu, ale mystický náboženský systém umístěný v Římě (Zjevení 17:9,18). John Phillips identifikuje ženu, která zadělává kvas do těsta, jako představitele Římského náboženského systému, jehož kořeny sahají až do starověkého Babylonského systému. Nakonec se stal církví, obrátil se v křesťanství a zanechal tak svůj kvas všude.

Jedno z posledních vysvětlení od H. A. Ironside také odkazuje na tato proroctví. Ironside, shrnuje, že Ježíš varoval před tím, co se bude dít během jeho nepřítomnosti:

V podobenství o ženě je tajně zaděláván kvas do pokrmu obětování. Tři měřice těsta zajisté nepředstavují tento svět, ale spíše pravdu Boží spojenou s Jeho Synem. Žena není Církev, je nejspíš falešnou církví – tou ženou, Jezabel, o níž čteme ve Zjevení 2:20. Nazývá se prorokyní a vyučuje své služebníky bezbožným učením, podvracejícím víru. Neodpovídá to přesně tomu, co se má dít během druhého tisíciletí církevní historie?

Shrnutí

V kapitolách 7 až 9 jsme prozkoumávali nespočet Písem a sedm prorockých pasáží, které nabízejí hluboký náhled do celosvětového podvádění v těchto dnech. Zajisté nám Bůh dal mnohem více varování. Pojďme tedy tato biblická napomenutí shrnout.

Jeremiáš označuje Královnu nebes jako někoho, kdo sváděl v minulosti Boží lid. Šalamoun varuje, že to, co se dělo v minulosti, se bude jistě opakovat. Izajáš popisuje nemravnou "pannu" a "matku", která si říká "paní královských říší". Ježíš identifikuje zlou prorokyni "Jezabel" a její náboženské aktivity. Jezabel a její následovníci budou mít účast na Velkém Soužení, pokud nebudou činit pokání. Ježíš také varuje před zlou ženou, která potají porušuje učení. Jan ji popisuje jako matku všech nevěstek a ženu, která se nechává titulovat "Královna". Zachariáš vysvětluje, že přijde celosvětové prokletí spojené s bezbožnou ženou. Danielovo proroctví říká, že antikrist se bude chtít vyvýšit nad všechny bohy a bohyně posledních časů. Pavel píše, že Bůh sešle silné oklamání na ty, kteří odmítli pravdu. A několik dalších proroctví předpokládá modlářství a uctívání bohyně během posledních dnů tohoto světa.

Celkem vzato, mnoho indicií nás vede k tomu, abychom se domnívali, že bytost, nebo bytosti, které se zjevují, jako Marie, budou posilovány démonickými silami, které stojí za celosvětovou falešnou církví.

Návrat bohyně

V závěru uvedeme citaci převzatou z knihy Mýtů ženské bohyně, která shrnuje důvody, proč je čas dbát na varování Bible ohledně znovuobjevování babylonského náboženství, přicházejícího ve jménu Krista, v čele s Královnou nebes:

Bohyně nikdy nezemřela a jeden z hlavních duchovních a psychologických fenoménů naší doby je její znovuobjevení v našich životech. Zajistila si svou hlavní pozici ve velkých světových náboženstvích – zvláště v katolicismu a hinduismu. Bohyně byla oživena v mnoha moderních kultech a jejími duchovními předky jsou světové kulty Demeter, Isis a Aštarte. Je známá pod různými metaforami, v mýtech i moderní vědě – zvláště psychologii a klimatologii. Vyjadřuje se k politickým a sociologickým směrům a nové celistvosti – nové duchovní, psychologické a fyzické ekologii. Je to schopnost, která stojí za tím, co nazýváme hnutím 'ženy'. Bohyně se vrací, protože je potřebná.

Návrat bohyně v patriarchální náboženské společnosti je nejjasněji pozorovatelný na vývoji osoby Panny Marie od jejího původního postavení v Novém Zákoně jako pokorné dárkyně života a starostlivé matky až k osobě Neposkvrněné Královny nebes. Po celá staletí se k postavě Marie přidávaly další a další lidové tradice. Zvláštní koláče pro bohyni, které se dříve obětovaly Aštarte, se tak nyní obětují Marii.

Avšak Královna Marie roste ve své moci. Ona byla Církví, když v sobě nosila Krista. Stala se v tomto smyslu Nevěstou Krista, a proto se k ní často lidé odkazovali. Zopakujme tedy, že Bohyně se objevila spolu s obětí milujícího syna. Kostely se častěji, než po svatých či Ježíši, pojmenovávají po Marii. Sochy a malby Marie se stávají objekty jak soukromého, tak i veřejného uctívání. V těchto dílech je Marie vyobrazena více než královna, než jako pokorná služebnice. Někdy drží v náruči korunovaného Krista-krále, tak jako Isis držela faraóny. Mnohé z obrazů a soch Panny Marie, zvláště ve Francii, vyobrazují Černou Madonu, která odkazuje k Marii jako další Černé Bohyni. Její barva odráží temný svět, v němž má bohyně původ. Tyto předměty oddanosti a magické moci byly zapojeny do podivných obřadů a oslav.