Z hlubin pekla a očistce

Narodil jsem se v Kanadě, v hrabství Rigand (provincie Vaudreuil, Quebec). Mí rodičové pocházeli z Francie a byli katolíci. Narodil jsem jako deváté dítě, z celkem desíti dětí. Měl jsem sedm bratří a dvě sestry. Rodičové byli velmi pobožní lidé, poctiví, moudří a velmi dobře dbali na to, aby dobře vychovali své děti. Vedli je jak k Bohu, tak i ke své vlasti. Přesto vše kolikrát zapomínali se přesně modlit podle kuliček na růženci, chodit ke zpovědi, účastnit se mše a plnit všechna přání kněží. Není to problémem jednotlivých katolíků, ale římskokatolického systému a lidí, kteří dohlížejí na jeho funkci.

Už v den narození jsem byl rodiči přiveden do místního kostela ke křtu. V sedmi letech jsem byl poprvé u zpovědi. Kněží mi kolikrát pokládali tak nemravné otázky, které nemám ani po těch letech odvahu napsat. Poté jsem přistoupil k prvnímu svatému přijímání a později jsem byl biřmován biskupem z Montrealu. Po desíti letech na škole u Burgetů jsem slyšel od kněze a učitele Charlese Edouarda, že Bůh si mě sám povolal, abych se stal knězem. A tak jsem se rozhodl představeného poslechnout a nastoupil jsem do vyššího duchovního semináře v Montrealu. Strávil jsem tam čtyři dlouhé roky od r. 1862 až do 1866. Po tento čas jsem byl zcela mimo venkovní svět. Každý den jsem se oddával studiu teologie Liguoriho a Peronnea. Byl jsem velmi svědomitým studentem a v semináři jsem pečlivě plnil všechny své povinnosti. 22. prosince 1866 jsem přijal kněžské svěcení z rukou biskupa Burgeta za přítomnosti dalších 60 kněží.

Během 14 let jsem směl vidět mnoho znepokojujících věcí. Nakonec mě velmi trápil hřích a špatnost, se kterou jsem se setkal ve farnostech Montrealu, Novém Brunswicku, Massachusetts, New Yorku a Minnesotě, což ukazovalo jak tragicky nemocný je okruh představitelů církve na americkém kontinentě. To vše mě vedlo k tomu, že jsem nakonec opustil římskou církev. Stalo se tak během týdenní návštěvy v Detroitu. Poprvé jsem ve francouzském kostele baptistů promluvil proti učení Římu. Kázání se týkalo novému dogmatu z roku 1870, podle kterého papež je údajně neomylný.

Ještě jsem nebyl obrácen ke Kristu. Avšak toho času ke mně přišla zpráva o Charlesi Chiniquym, který se po 25 letech kněžství stal Božím nástrojem, který přiváděl ke Kristu spousty toužících po spáse duší z římskokatolické církve. Dověděl jsem se, že Chiniquy poskytuje útočiště ve svém domě kněžím, kteří začínají vidět Kristovo světlo, a kteří nemohou dále nést těžké břemeno římského papeže.

Napsal jsem Charlesi Chiniquymu, aby se semnou sdílel o bohatství svého svědectví. Bylo to v době, kdy jsem si nevěděl rady s obrovským množstvím starostí. Ve své odpovědi napsal: "Přijď, drahý bratře Sequine, rád se o Tebe postarám". A staral se o mě velmi šlechetně, tak jak se patří na pravého Kristova služebníka. Kromě mě v jeho domě bydleli další dva kněží, kteří stejně jako já hledali pokoj převyšující veškeré porozumění.

A tak se starý Chiniquy modlil se k Bohu, aby mi dal do srdce upřímně porozumět, že jsem ztracen, pokud se neobrátím a neoddám Tomu, který přišel zachránit hříšníky. Jednoho dne po obědě, když jsme obyčejně četli Písmo svaté a modlili se, poprvé v životě jsem zpozoroval, jak velmi moc jsem odporným a špinavým v Božích očích, díky svým hříchům. Na kolenou se slzami v očích jsem zvolal k Bohu: "Co mám dělat?"

Po zbytek dne jsem na kolenou prosil Boha, aby ve jménu svého drahého Syna mi ukázal cestu k Sobě. Otevřel jsem Nový Zákon a přečetl jsem:

"Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás - je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil." (Efezským 2:8-9)

Náhle jsem pochopil, že spasení je Božím darem, a pozvedl jsem svůj zrak k Pánu Ježíši Kristu - a Bůh mě zachránil.

V neobvyklé chvíli svého obrácení se k Bohu, když se rozehnala mračna a padaly na mě sluneční paprsky, hrnulo se mi z očí mnoho slz, ale z radosti. Běžel jsem za svým přítelem Chiniquym a pověděl mu o všem, co se stalo. Zavolal jsem taky přátele sousedy říkaje jim: "Radujte se mnou - protože dnes jsem nalezl pokoj, klenot, perlu, kterou jsem ztratil. Našel jsem dar". A tak se celý dům naplnil radostí.

"Nebeské království je podobné kupci hledajícímu krásné perly, který když našel jednu velmi vzácnou perlu, šel, prodal všechno, co měl, a koupil ji." (Matouš 13,45-46). Spasení je jen v Pánu Ježíši Kristu!

Peter Alphonsus Sequin,
obrácený kněz

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Kanaďan Peter Alphonsus Sequin odešel již k Pánu. Zahrnuli jsme zde jeho svědectví jako perlu, která odráží lesk Pánova světla.