Bez kompromisů za Ježíšem

Ve svých 23 letech jsem byl úspěšným umělcem pracujícím v reklamě v pozici grafika. Chystal jsem se vyjet za hranice, kde mě čekala atraktivní budoucnost, a těšil jsem se, že když opustím Indii, uteču utrpení, se kterým jsem se setkával na ulicích Bombaje.

Političtí zachránci jako Gandhi, Nehru - nebyli schopni zajistit ve většině Indie svobodu ani spravedlnost. Vraždy a rozdělení ovládly tuto "nezávislou" Indii, a tato situace trvá až dodnes. Veškerá charitativní pomoc této zemi padla jako kapky vody na poušť. Přesto vše jedno řešení přišlo: během modlitby mi přišly na mysl Ježíšova slova, "U Boha je možné všechno." (Marek 10:27). V srdci jsem slyšel slova: "Neutíkej!" A další den jsem slyšel: "Pojď za Mým Synem Ježíšem!" Rozhodl jsem se tedy zavrhnout celý svět okolo a vstoupil jsem do Tovaryšstva Ježíšova, misijního řádu, jehož samotný název a jeho "duchovní cvičení" společně slibovaly službu Ježíši za každou cenu a pomáhání všem lidem, aby poznali Jej, Jeho pokoj a Jeho spravedlnost.

Zvěstovat Indii evangelium

Připojil jsem se k Tovaryšstvu. Velmi jsem toužil poznat Ježíše blíže, studovat a zachovávat Jeho Slovo. Chtěl jsem být svoboden od nabídek tohoto světa, dokonce jsem se rozešel i s dívkou, kterou jsem miloval - to vše, abych bez kompromisů mohl následovat Ježíše. Stejně jak apoštol Pavel, jsem chtěl kázat evangelium a přivést všechny lidi z Indie ke Kristu. Velmi mě zraňovala místní nouze. Věřil jsem, že společně se skupinou křesťanů můžeme přivést lidi ke Kristu a zajistit jim dobrý duchovní i sociální život, aby mohli skutečně žít jako Boží děti. Teprve tehdy by Indie mohla zažít skutečné Boží zaopatření a její obyvatelé spravedlnost.

Když jsem studoval komunikační média a vyučoval na univerzitě sv. Xavéra, bylo to vše za jedním účelem: přinést Indii evangelium. Dnes jsem velmi vděčný, že tato vize pro Indii nejen zůstala, ale je mnohem živější a bližší k naplnění. Toto je má víra - Vidím Ježíše Krista, jak opětovně vyhrává - a vítězí skrze svůj lid, který je "znovuzrozen" a posilněn skrze Ducha Svatého. Tito jsou viditelným tělem na zemi - křesťanskou církví. Boží Slovo říká, že je to Bůh sám, kdo skrze Ježíše Krista, "…vyhlásil soud pronárodům. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy. Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon."

"Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži." (Koloským 1:19-20). A když se to vše stalo, VEŠKERÁ chvála a sláva zachráněného lidu přijde k Bohu skrze Ježíše Krista. Lidé jsou sami o sobě jen nehodni a neužiteční sluhové. Člověk není schopen zachránit ubohé lidi. "U Boha je možné všechno" (Matouš 19:26), věříme-li v toho Jediného, Kterého On sám poslal - Ježíše!

Během doby, co jsem studoval, což je přibližně 14 let, se mi zdálo, že mí jezuitští vůdcové a spolubratři, mají stejnou vizi a zasvětili své životy stejnému cílu, aby poznali Ježíše a sloužili Jemu. Rovněž aby Jej kázali všem po celém světě a činili Mu učedníky. Byl jsem jedním z nejoblíbenějších jezuitů, kterým byla dána možnost odejet na studia do zahraničí, stejně jako jsem měl velkou svobodu rozhodování. Jako člověk jsem cítil jisté naplnění, nicméně mi chybělo něco velmi důležitého!

Nebyl jsem schopen uspokojit hlad ve svém srdci, poznáním Ježíše, zmrtvýchvstalého Pána, tak jak jej znali prostí a "neučení" lidé v rané církvi apoštolů, a jak je popsáno v Písmu Svatém.

Hledání a krize

Když jsem studoval v zahraničí, bylo to právě na přelomu 60-70 let. Bydlel jsem na různých místech. Na Filipínách, a mnoha dalších zemích Evropy, později v USA. Byl jsem svědkem hromadných odchodů a vyprazdňování katolických kostelů po celé Evropě, zvláště ve Španělsku, kde jsem studoval. Pouze 6 procent lidí se účastnilo nedělních mší! Poté v Los Angeles, jsem viděl dvojaký život nedělních katolíků, stejně jako u mnoha kněží a řeholníků. Začal jsem pochybovat o svém křesťanství jako vynálezu západu, a uvažoval, zdali Ježíš Kristus a Bible nejsou pouhým mýtem, s kterým marním život.

Neznal jsem jinou církev, než tu římskou a učili jsme se, že je to jediná pravá církev, mimo které není spása. 2. vatikánský koncil změnil některé věci, ale vesměs to byly kosmetické záležitosti. Protestanti, se začali nazývat bratřími, jejichž církve byly společenstvími církve, přesto však byli stále považováni za kacíře, jejichž církve jsou neúplné a bludné. Přesto jsem zaujímal pozici protiprotestantskou a utíkal od kontaktu s heretickými učeními a televizními pořady. Z druhé strany indičtí Jezuité mě vedli k otevřenosti k nekřesťanům, hinduistům, muslimům, a abychom je nazývali "dětmi Božími". Také nám bylo doporučováno studovat jejich náboženství a navázat "dialog", který měl za cíl, aby vyústil k obrácení se ke Kristu.

V roce 1971, během studií v Kalifornii, jsem se setkal s množstvím hipíků, guru, narkomanů, rozvodů a velkým množstvím různých úchylek. Rady a modlitby "hříšníkům" nepomáhaly a cítil jsem se bezmocným. Na Západě katolickou církev opouštěly tisíce kněží a řeholníků. Jiní se, stejně jako já, snažili profesionálně vystupovat v masmédiích. Dělali jsme vše pro společnost, abychom tak pozvedli váženost svého kněžského povolání a zachránit svět všemi možnými prostředky - kromě jediného: "(Evangelium) je (…) mocí Boží k spasení…“ (Římanům 1:16).

Bylo mi už čtyřicet a z toho sedmnáct let v řádu. Dosáhl jsem několika univerzitních diplomů a získal zelenou kartu - oprávnění trvalého pobytu v USA. Začal jsem přemýšlet, jestli neopustit stejně jako jiní úlohu kněze, ale pro všechny případy jsem chtěl zůstat formálně katolíkem, kdyby nebe a peklo existovalo. Lidé mě vnímali jako energického, veselého kněze. Jiní jako studenta televizní a filmové univerzity v Los Angeleské Kalifornii. Navštěvoval jsem oblíbené filmové hvězdy a chodil s nimi na koktejly. Nikdy jsem se při tomto životě necítil diskriminován "bílými" farníky. Nadto jsem byl rád, že mě lidé viděli z lidského úhlu pohledu. Ve své upřímnosti a hlouposti jsem věřil na horoskopy a učil mnoho lidí józe, nemaje tušení, že Bible zcela zakazuje okultní praktiky, kterým jsem se oddával. Potřeboval jsem pomoc!

Nevěděl jsem, že někteří věřící, které jsem považoval za protestanty a fundamentalisty, se modlili za mé obrácení. Modlili se - a nakonec jsem poznal tu milost: dostal jsem se do rozpaků, zapochyboval o své víře a povolání - a zavolal k Pánu: "Bože, ukaž mi, jestli existuješ, jestli Ježíš je Tvým Synem a jestli Bible je Tvým pravdivým Slovem!"

Bod zvratu

Pán mě osvobodil zvláštním způsobem na oslavu Letnic v roce 1972. Přichystal jsem si kázání o Duchu Svatém, které jsem měl kázat na pěti mších v okolo Brentwood. Sám jsem nevěřil v to, o čem jsem měl kázat. Přesto v neděli ráno se mi stalo něco s páteří. Nemohl jsem kázat - neboť mě sanitka odvezla do nemocnice sv. Jana. Ortoped mi v nemocnici řekl, že mám vrozenou skoliózu páteře - což se dá řešit jen operací. Ležel jsem nehybný na lůžku a prožíval bolest a zmatek v duši. Díky Bohu, na sále jsem se setkal s křesťany, kteří se byli ochotni za mě modlit. Neptali se na můj názor, položili na mě své ruce, a já přitom uvažoval nad tím jako o hlouposti, a že těm heretikům odpouštím. Začal jsem se modlit: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí". Pán to slyšel, ale odpověděl po svém - prostřednictvím svých služebníků, kterými jsem pohrdal: Toho dne otevřel mé srdce, abych směl poznat Ježíše jako svého Pána a Spasitele a měl jistotu spasení, o kterém jsem ani nesnil. Pochopil jsem, v čem vězí ten velký rozdíl mezi osobním poznáním Ježíše jako svého Spasitele a seznámením se s Ním se jako katolík, který v podstatě jako náboženský člověk odhodil vše, jen proto, aby pro Něj mohl pracovat - přesto však bez žádné jistoty spasení v případě smrti. Slovy nejsem schopen popsat ten zázrak poznání Ježíše jako osobního Spasitele.

Během měsíce, který jsem strávil v nemocnici, mi padaly klapky z očí. Zmrtvýchvstalý Pán mi odejmul ze srdce pochybnosti o jeho existenci a skutečnosti života věčného. Bible, kterou jsem kdysi s obtíží studoval, při přípravách k práci, se pro mě stala východiskem a duchovním životním objevem. Přijímal jsem ji s vděčností a radoval se z ní a začínal si pamatovat její slova. V katolické církvi se na Bibli pohlíží jako na Knihu církve. Vyučovalo se, že římská církev existovala před samotným sepsáním Nového Zákona a splňuje zásadní úlohu vykládání kánonu Písma Svatého. Odtud - jak tvrdí církev - se vzala apoštolská nauka o tom, že se nesmíme opírat jen o samotné Písmo (Sola Scriptura), ale o Písmo společně s tradicí (církve římské). Katolíci musí dodržovat to, co magistérium církve učí a přijímat to jako pravdu. Nicméně pravidla smíme vidět v samotné Bibli: Ježíš i apoštolové - autoři Nového Zákona - se vždy odvolávají k Starému Zákonu, aby obhájili své učení a skutky. Ježíš řekl: "Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech." (Lukáš 24:44). Apoštol Pavel psal o sobě: "Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, které Bůh skrze své proroky již dávno zaslíbil ve svatých Písmech. Toto evangelium je o jeho Synu - který se tělem narodil z Davidova semene" (Římanům 1:1-3). Když Pavel hlásal evangelium, věřící, Berojští "s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel." (Skutky apoštolské 17:11)

Duch Svatý je autorem Bible, a On ji inspiroval v plnosti. Jeho Slovo varuje každého učitele: "K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy Hospodina, svého Boha, které vám udílím." (Deuteronomium 4:2) Každé učení a každé "dogma", které má doplňovat Písmo Svaté, nebo má k němu něco přidávat, nebo je v jeho protikladu, by se mělo odložit. Týká se to zvláště nauky o očistci, neposkvrněném početí, adoraci Nejsvětější svátosti, neomylnosti papeže atd. Pán káral tyto tradice a jejich učitelé: "rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho." (Marek 7:13)

Milost - bezplatný Boží dar, díky kterému člověk věří v Ježíše a obdrží věčný život - není možno si jej zasloužit skutky, ani není možné jej zasloužit pro druhé. Mimoto církev římskokatolická zdůrazňuje důležitost prostřednictví biskupů, kněží a svátostních "skutků", jako nezbytných faktorů k získání milosti k spasení. Je to protikladem k poselství Písma, které říká: "Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás - je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil." (Efezským 2:8-9).

Podle Písma je Ježíš jediným Spasitelem. Jedině On mohl umřít a prolít svou božskou krev na kříži Golgoty, aby byly odpuštěny lidské hříchy a věčná smrt byla poražena. To On, Bůh, to vše učinil, aby nás obdaroval svobodou a spasením: "Když vás Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní." (Jan 8:36).

Apoštol Pavel by nedopustil, aby on sám nebo andělé kázali jiné evangelium než to, které kázal. (Gal 1:8)

"…kážeme Krista ukřižovaného - pohoršení pro Židy, bláznovství pro Řeky, ale pro povolané, ať Židy či Řeky, Krista - Boží moc a Boží moudrost." (1 Korintským 1:23-24)

"Nestydím se za Kristovo evangelium - vždyť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka." (Římanům 1:16)

Katolíci nemohou pochopit, a proto ani zvěstovat evangelium, jelikož nejsou schopni přijmout napomenutí Duchem Svatým ani evangelium, jaké ve své podstatě je. Jsou vyučeni římským systémem, že spasení si mohou vydobýt lidskými skutky - a proto nemohou přijmout pravdu Evangelia. Pán Ježíš přece zaslíbil: "Až přijde (Utěšitel), odhalí světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud. Hřích, že nevěří ve mne" (Jan 16:8-9)

Duchovní jsouce pozbaveni moci Ducha Svatého (a neznovuzrození) protiřečí Evangeliu i poslání Ježíše. Přes "dobré skutky", rituály (svátosti), talismany (škapulíře a medailonky) a mantry (litanie, novény a růženec) - ve kterých se pohybují stejně dobře, možná ještě lépe než pohané – se množí členové "mrtvé církve". Jak je napsáno: "Svíjeli jsme se jako těhotní, a porodili jsme jen vítr." (Izajáš 26:18)

Když jsem v nemocnici směl prožít nové narození, Duch Svatý mě usvědčil o mých hříších. Některé z nich jsem přitom považoval za ctnosti! Předtím jsem počítal s tím, že skutky stejně jako svátosti církve mi zajistí spasení. Teď jsem pochopil, že jsem "porodil vítr". Obrátil jsem se a uvěřil v PRAVDIVOU A DOBROU ZPRÁVU: Že Ježíš učinil VŠE za mě, jednou provždy svou jedinou obětí na kříži. Cesta k spasení vede pouze skrze víru v Ježíše Krista - toho jediného Zachránce a Pána.

Pán mi ukázal můj boj s lidmi. Celou dobu jsem byl považován za přátelského a ochotného odpouštět každému, kdo miluje všechny ostatní - jak hinduisty, muslimy, dokonce i hříšníky, kteří zasvětí své životy v církevní víře, aby mohli být spaseni. Avšak nyní jsem slyšel hlas Ducha Svatého, který mi poukázal, že ne vždy se tak obracím k lidem s láskou a nespravedlivě odsuzuji některé křesťany jako heretiky. Náhle jsem porozuměl: Nemiloval jsem protestanty. Plný předsudků a strachu jsem se stranil "heretiků", jejich televizních vysílání a varoval jsem druhé lidi před čtením protestantské Bible a literatury.

Litoval jsem toho hříchu. Byl to zázrak Boží milosti. Zmizel veškerý odpor vůči protestantům a velmi jsem zatoužil se setkat se svými bratry a sestrami. Cítil jsem se tak, jak by mi ze srdce spadlo černé sukno a má mysl a oči uviděly Jeho Pravdu. Tak velká byla radost ze spasení, že pacienti ze sousedního pokoje se ptali, z čeho se tak raduji! Láska k Ježíši se ve mně proudila velkou silou a dodala mi sílu k návratu do Indie a smělost zvěstovat evangelium celému světu.

Obdržel jsem milost víry v uzdravení. Velmi jsem věřil, že ten slavný chirurg bez většího rizika dokáže vyléčit mou páteř. Na druhé straně jsem velmi toužil vydat svědectví o živém Ježíši, který přece řekl: "byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu." (Zjevení Janovo 1:18). A nakonec, plný víry v Ježíše, jsem odešel z nemocnice, odmítl operaci a nebál se velkého rizika.

K údivu všech lékařů jsem byl zázračně, bez operace, vyléčený ze skoliózy. Páteř, která byla zkroucena v části "S", se během roku vyrovnala tak, jako by nikdy nebyla poškozena. Upevnilo to mou víru i svědectví. Začal jsem navštěvovat různé protestantské církve a poznal jsem mnoho bratří, kteří vydávali svědectví o zmrtvýchvstalém Pánu: "Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky." (Židům 13:8). On je skutečný a věrný.

Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina. (Žalm 40:2-4)

Pán odpověděl na mé otázky. Ježíš Kristus skutečně vstal z mrtvých, žije a má se dobře! Brzy se vrátí! "Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky." (Židům 13:8) On je s námi, stejně jak byl s ranou církví apoštolů, s Jozuem i dalšími svatými Starého Zákonu.

Někdo za mě velmi prosil, a tak jsem dostal milost, abych směl vyznat: "Náš Pán mě pak ve své nesmírné milosti zahrnul vírou a láskou, která je v Kristu Ježíši." (1 Timoteovi 1:14) Budu se modlit za všechny, kteří setrvávají v zajetí, tak jako kdysi já, když jsem nevěděl, kudy se vydat na cestu. Modlím se, aby Pán vyslyšel jejich volání, aby směli poznat radost a moc Kristových svědků. Prosím zvláště o jezuity a katolíky v Indii, aby náš národ směl být brzy osvobozen z veškerého zla díky krvi Ježíše Krista. Věřím, že jednoho dne se tato vize naplní. A Ježíš, skutečně zvítězí!

Pravdivá církev považuje Bibli nade vše

Vrchnost po mě vyžadovala, abych zanechal vyučování, když jsem veřejně přiznával, že některé hlavní dogmata a praktiky Římu jsou v protikladu Božímu Slovu, které je zapsáno v Písmu - což dělalo z katolicismu náboženství velmi vzdálené od pravé církve Ježíše Krista. Pravá církev Krista se skládá z věřících, kteří považují Boží Slovo nade vše, a nedrží se toho, co od Písma odvádí.

Přesto vše jsem se snažil poslouchat jak samotného Pána, tak poslouchat i představené. Avšak svědomí mě přesvědčilo, že když setrvám pod nadvládou Římu, budu muset vyznávat jeho nauku: učení, která nejsou z Ducha Svatého. V Janově evangeliu 8:43-44 Ježíš káral farizeje: "Proč nerozumíte mé řeči? Nemůžete mé slovo ani slyšet! Váš otec je ďábel, a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži." Vše vylezlo v katolické církvi najevo v dobách inkvizice a likvidace Reformátorů. 2. Vatikánský koncil neodvolal žádné z klamných tvrzení Tridentu, namísto toho vybízí k přijímání pohanů jako rovnocenných sourozenců.

Bombajský kardinál a vůdcové církve mi velmi domlouvali, abych neopouštěl římskokatolickou církev. Velmi jsem je miloval: svého času v Indii mi byli velkou pomocí. Napsal jsem též kardinálovi i samotnému papeži, stejně tak i jezuitskému provinciálovi, že mou touhou je 'poslouchat raději Boha, než lidi" (Skutky apoštolské 5:29). S bolestí jsem opouštěl katolický lid, všechny své pokrevní sourozence a přátele, neboť mi nebylo dáno zde vyučovat Dobrou Zprávu. Nechť je Pán ve své moci požehná svou pravdou a nechť vězně vysvobodí, aby bez kompromisů šli a následovali Ježíše. Modlím se o to v Jeho jménu.

V roce 1993 jsem se oženil s Julii Laschiazzou Baden z Brentwoodu, která již dříve pracovala v misii, a s mocí Ducha Svatého přiváděla ke spasení ty, kdo byli v katolické církvi jak v Indii, tak i ve Spojených Státech. Bůh ji obdaroval velmi plodnou službou. Založili jsme Cornerstone International (Mezinárodní misie - Uhelný kámen), která funguje na území Indie i Spojených států.

Postskriptum: O nečistotě v církvi

Velmi dobře jsem si vědom problémů, které trápí mnohé protestantské církve. Mnoho z nich padlo za oběť doktrinálním nečistotám, další podlehly humanismu, pluralismu a především pokřesťanštěnému materialismu, hlásající evangelium úspěchu a politický mesianismus.

V bohatých zemích křesťanů, nemálo církví uctívá bůžka mamonu. Kazatelé a uzdravovatelé se představují jako "znovuzrozeni" a "naplněni Duchem" a činí z evangelia byznys, jako překupníci v domě Božím. Poukazují na moc a odchýlení se Vatikánu od víry, ale budují si kolikrát vlastní impérium moci, činí ze sebe další neomylné papeže ve vlastních televizních stanicích, velkých misijních organizacích, církvích a křesťanských zájmových centrech. Majetky v řádech milionů dolarů je svazují řetězem ve velkých palácích, založených z podivných obratů misijních prostředků, nebo z majetků státu.

Některé církve nazývající se charismatickými a letničními se daly svést masovým vyhledáváním "divů a zázraků" pomocí okultních sil, které záleží na lidském potenciálu. Plodí to nevyhnutelné zlo: modlářství uprostřed lidského já.

Jestliže potřebujete modlitby nebo pomoc, abyste mohli následovat Ježíše bez kompromisů, anebo toužíš-li účastnit se v díle naší misijní práce, napiště (anglicky) na adresu: Cornerstone International, Unique B-204, Cross Road 6, Borivali (W) Bombay 400103, India. Anebo na: Cornerstone International Inc., 15030 Ventura Blvd. Suite 463, Sherman Oaks, CA 91403, USA.

Victor J. Affonso, obrácený kněz

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

KONEČNÉ ROZHODNUTÍ VICTORA J.J. AFFONSE O REZIGNACI Z ČLENSTVÍ V CÍRKVI ŘÍMSKOKATOLICKÉ A V JEZUITSKÉM ŘÁDU

Já, Victor John Joseph Affonso, učeň a služebník Pána Ježíše Krista, spasen Jeho drahocennou krví, pomazaným skrze Jeho Svatého Ducha, a povolán k životu podle Jeho evangelia a hlásání dobré zprávy všem lidem, členem jediného královského kněžstva, Božího lidu v Kristu Ježíši, Vám oznamuji svou rezignaci z členství v církvi římskokatolické, stejně jako z řádu Tovaryšstva Ježíšova, z poslušnosti Božímu Slovu a podle svého svědomí. Neuznávám vedoucí pozici římskokatolických vůdců, neboť znevažují Bibli a činí překážky mé misijní činnosti: kázání evangelia bez kompromisů.

Podle svého svědomí usuzuji, že mnoho oficiálních nauk a praxe církve římskokatolické je v opozici vůči Božímu Slovu. Odklonění se od pravdy je ovoce "shnilého kořene", jehož stabilita stojí na tom, že kromě ustáleného kánonu Písma Svatého, církev tvrdí, že existují DVA ZDROJE Božího zjevení Pravdy: Bible a Tradice. Tradice je zodpovědná za přimíchání přídavků k neomylnému a úplného Božího zjevení v Bibli. Vyznávám Písmo, za konečnou autoritu, které samo rozhoduje o tom, co je pro nás Božím Slovem. Abychom se líbili Bohu, musíme dělat to, co On říká. A ve svém neomylném Slově říká: "…blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je." (Lukáš 11:28). A kárá postavení farizejů: "Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A podobných věcí děláte spoustu." (Marek 7:13)

Písmo Svaté mi rovněž ukázalo, že "řádové sliby" stejně jako "hierarchie duchovenstva", činí v dnešní církvi římskokatolické z nich lidi o třídu vyšší - o které se uvažuje, že je svatější, než zbytek Královského kněžstva - tímto se staví oproti Písmu a rozbíjejí biblický model církve. Navíc řádové sliby jsou něčím, co skutečný člen těla Kristova slibuje při křtu, že společně s Kristem umře tomuto světu - sliby o CHUDOBĚ - nedychtěni po majetku a dělení se s nuznými, ČISTOTĚ v myšlenkách i životě (jak svobodným, tak i těm v manželství), a POSLUŠNOSTI každé vládě, která je ustanovena Bohem, náboženskému společenství, ve všem, kromě hříchu.

Proto nynějším potvrzením se zříkám VŠECH SLIBŮ ŘÁDU, které jsem složil v Tovaryšstvu Ježíšově, který vyžaduje tento "sektářský" slib poslušnosti římskokatolickému papeži. Nynějším prohlášením se rovněž zříkám všech falešných slibů a zasvěcení se Marii a dalším zemřelým svatým, nebo stvořeným duchům, které jsem složil sám, nebo bylo skládáno mým jménem, s mým vědomím, nebo i bez něj.

(Podepsán: Victor J. J. Affonso)
Dne 20. června 1988
Bombaj, India