Při evangelizační misii na Žilinském náměstí jsem se setkal s kolemjdoucím, který se očividně snažil narušit službu bratří v Kristu, jež sloužili Slovem těm, kdo se zastavovali, aby tak naslouchali evangeliu a zvěsti o Pánu Ježíši Kristu. Po domluvě s dotyčným jsme šli stranou, abychom si blíže popovídali o důvodech, proč chce narušovat shromáždění a jaké důvody jej k tomu vedou. Samozřejmě vše proběhlo poklidně a mohli jsme tak patnáct minut strávit povídáním, co jej trápí a proč vlastně zanevřel na celou církev, vše co je s Bohem jakkoliv spojeno. To, co si vzpomínám z jeho rozhovoru, se pokusím zde vypsat:
Nejvíce mi vadí, že informace o církvi jsou všude, valí se na nás informace z rádia, televize, prostě všude a jsou v podstatě o tom, co záslužného pro církev biskupové udělali, ale to, jaké zlé věci kněží provádějí, se nahlas nemluví. Podívejte se, nikdy jsem v žádné politické straně nebyl a sám jsem měl za totality utajenou svatbu v kostele. Problém byl v tom, že zpovídající kněz porušil zpovědní tajemství a naprášil to na mě mým nadřízeným, což mělo za následek, že jsem nemohl být povýšen (dotyčný byl vzděláním VŠ profesor a skončil tak s hodností podplukovníka). Velmi mi vadí, když v kostele potkávám ty největší zloduchy, kteří venku jen uplácejí a přijímají úplatky. Žijí prostopášným životem. Nechápu, jak někdo takový může chodit do kostela, tam si chvíli s falešnou maskou na něco hrát a pak se venku opět chovat jako dobytek. Nejvíce mi vadí, když je vyžadována zpověď po hříšnících, že kněží doslova lační po detailech. V své blízkosti znám případ ženy, která zcizoložila a kněz po ni chtěl ty nejintimnější detaily!!“
Po tom všem, co si dotyčný osmdesátiletý muž ve svém životě prožil, se mu nedivím, že jedná tak jak jedná. Přesto mě to vede k přemýšlení, jaké svědectví o Pánu Ježíši Kristu celé to „křesťanství“, s nímž se setkal, vydávalo. Kéž je Bůh milostiv a dá mu milost k pokání a možnost poznat zachraňující milost Pána Ježíše Krista. Kéž všichni smíme být živým svědectvím o Kristu a Jeho Lásce, aby svět poznal, že patříme Jemu a že On je našim Králem a Pánem. Jestliže budeme v Kristu a budeme Mu poslušní, lidé okolo nás nebudou muset zažívat takové věci, které si musel dotyčný prožít na vlastní kůži.