Tento článek pojednává o tom, co je to praktická svatost a jaké lidi Bůh označuje za svaté.
• Svatost je možnost souhlasit s Boží vůlí. Znamená milovat to, co miluje Bůh a nenávidět to, co On nenávidí. Svatost znamená hodnotit všechny věci tohoto života měřítkem Božího slova, Biblí. Nejsvatější člověk je ten, který naplno souhlasí s Bohem.
• Svatost je přítomna vždy, kdy se dotyčný člověk snaží vyhnout každému hříchu a hledá, jak naplnit každý jemu známý Boží požadavek. To znamená mít mysl, která miluje Boží stezky. Svatost znamená cítit se jako David, který zvolal: „Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu.“ (Žalm 119:128).
• Svatost je zápas s cílem podobat se Ježíši Kristu, žít život víry v Něm, denně od Něj čerpat pokoj a sílu. Svatost znamená mít „mysl Kristovu“ (1. Korintským 2:16) a tak přijmout „podobu jeho Syna“ (Římanům 8:29). Kristus byl odpouštějící, nesobecký, milující, pokorný a poslušný Bohu. Kristus věrně svědčil o pravdě, zapíral sebe samotného, aby sloužil druhým, byl pokorný a trpělivý když jej uráželi, odvážně na veřejnosti káral hřích a neustále konal dobro a často se modlil. Jestliže máme být podobni Kristu, musíme pak následovat jeho příklad v našem každodenním životě. Ušetřili bychom si spoustu času a vyhnuli se mnoha hříchům, pokud bychom si častěji kladli otázku: „Co by říkal, případně udělal v této situaci Pán Ježíš?“
• Svatí lidé se vyznačují pokorou, laskavostí, trpělivostí a tím, že netrvají na svých „právech“. Vynikající příklad nacházíme například u Davida, když jej proklínal Šimeí (2. Samuelova 16:10)
• Svatí lidé nejsou požitkáři. Nedopustí, aby hříšné touhy žádosti a nemorální sklony ovládaly jejich život, jako Ježíš varoval své následovníky: „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past.“ V současnosti se toto varování nepochybně vztahuje i na sexuální promiskuitu, alkohol, drogy a cokoliv jiného co vytváří návyk.
• Svatí lidé jsou plní lásky – té lásky, o které Pán Ježíš mluvil v Kázání na hoře a kterou apoštol Pavel popisuje v 1. Korintským 13 kapitole. Tam, kde se nachází láska, tak podvody, krádeže a jakékoliv ubližování lidem nemají žádnou šanci!
• Svatost – to je láska v akci. Nespočívá jen v tom, že nedělám zlo, ale hlavně v tom, že dělám dobro.
• Svatost se snaží o čistotu mysli i srdce. Takový člověk se vyhýbá každé nečistotě na duchu a vyvaruje se všeho, co by jej vedlo k hanebnosti. V dobách Zákonu byl v Izraeli každý, kdo se byť jen dotknul mrtvoly nebo kostí v okamžiku před Bohem nečistý. Jak málo křesťanů to myslí s čistotou mysli a srdce dostatečně vážně!
• Svatost znamená hlubokou úctu k Bohu a jeho cestám. Podobně jako dítě, které se chce chovat tak, aby se rodičům líbilo, i křesťan miluje Boha a chce se Mu líbit.
• Svatí lidé jsou pokorní, vždy pokládají druhé za vyšších sobě. Takoví lidé budou vždy vnímat ve vlastním srdci víc zlého než v životě jiných lidí. Tak jako apoštol Pavel napsal: „Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě.“ (1. Timoteovi 1:15)
• Svatí lidé spolehlivě plní své úkoly a jsou věrni ve vztazích. „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu“ (Koloským 3:23) Svatí lidé si mají klást za cíl konat vše pořádně – být dobrými manželi, manželkami, dětmi, stejně dobrými v soukromí i na veřejnosti, příkladní v práci i v domácnosti. Svatost nestojí mnoho, ale na tento cíl se zapomíná.
• Nakonec svatí lidé smýšlejí duchovně. Uvědomují si, že tento život je přípravou na nebeský. Znamená to, že ochotně akceptují skutečnost, že jediné věci skutečné hodnoty jsou na zemi ty, které připravují pro budoucí život.
Zde jsem se pokusil vypsat několik základních znaků těch, kteří oprávněně nesou označení „svatý“. Nechť se však žádný křesťan nenechá odradit tímto seznamem cílů. Svatosti se dá dosáhnout jen skrze velké úsilí. Pokrok ve svatosti sebou přináší také neustále rostoucí si uvědomování si hříchů. Posvěcení je vždy postupné dílo a i v tom nejlepším případě je to dílo nedokonalé. I největší svatí mohou mít v Božích očích nejednou skvrnu. Slunce je každou chvíli zastíněno mraky a dokonce má na povrchu skvrny!
I když si uvědomujeme slabou a hříšnou stránku lidské přirozenosti, obraz svatosti, který tu podávám, má být neustálým cílem každého křesťana. Bojujme, abychom takovými byli, i když v tomto okamžiku takovými ještě nejsme.