Z kláštera k biblickému obrácení
Jacqueline Kassarová
Římskokatoličkou jsem byla pětačtyřicet let. Z toho dvaadvacet jsem byla řeholnicí v uzavřeném klášteře, který byl zaměřen k uctívání a pokání skrze utrpení. Jako řeholnice jsem věřila, že mé povolání je být miniaturní zachránkyní světa, tak jako Ježíš Kristus.
Mé rozhodnutí stát se řeholnicí
Po osmi letech katolické základní školy, s katechismem naučeným zpaměti, jsem ze srdce věřila, že rodina, která má svého potomka za kněze nebo řeholnici, přijímá zvláštní Boží požehnání. Rozhodla jsem se vstoupit do kláštera co nejdřív, jak dosáhnu plnoletosti. V dospívání jsem to považovala za hlavní cíl. V roce 1954, na své jednadvacáté narozeniny jsem navzdory přání rodičů, vstoupila do řádu. Čím více má víra v povolání stát se řeholnicí sílila, tím více rostl odpor mých rodičů.
Opustila jsem své rodiče navzdory tomu, že mi to lámalo srdce. Utěšovalo mě, že oběť, kterou přináším, je podle Boží vůle, a je to za účelem záchrany rodiny a všech lidí, kteří jsou mimo katolickou víru a odsouzeni k peklu.
Klášterní život
Zpočátku jsem byla uchvácena klidem, samotou a krásou kláštera. Pokání probíhalo skrze spaní na podlaze před dveřmi jídelny jako výraz pokory a bičováním svého těla, abych tím usmiřovala Boží hněv. Naučilo mě to věřit, že Bůh je trestající, nepřístupný a bez lásky. Bála jsem se Jej na každém kroku svého života. Jak plynul čas, mé srdce zelo prázdnotou a beznadějí. Dostala jsem se do depresí. Často jsem plakala a hněvala se nad zvyklostmi v klášteře, které byly plné nenávisti a krutosti. Mé tělo se začalo bránit všemi druhy nemocí a na strach zabíralo pouze Valium (u nás Diazepam – pozn.překl.) Po celý čas medikace jsem se cítila otupělá a neschopna přemýšlet nad příčinou svých problémů.
Má touha poznat Boha
Hladověla jsem po Boží lásce a tak jsem Jej chtěla poznat skrze čtení spisů mystiků, kteří učili, že můžeme s Bohem dosáhnout jednoty na mystické úrovni. Tím dosáhnout celkové svatosti, když jej poznáme v nadpřirozené rovině. Tato cesta mě však přivedla k nadpřirozeným vlastnostem nejen Bible a Ježíše, ale všeho co bylo spojeno s životem v řádu. Krok za krokem jsem ztrácela schopnost uvažovat a vypořádat se se skutečností, které jsem tak bolestivě čelila.
Vyslyšená modlitba
S pocity beznaděje a sklíčenosti jsem volala k Bohu. Ve svém milosrdenství a milosti vyslyšel mé prosby. V roce 1975 můj vzdálený bratranec se stal křesťanem. Toho roku, když byl jeden evangelista na návštěvě v New Yorku, přivedl jej do kláštera. Kázal v blízkosti naší katolické farnosti. Získala jsem povolení je tam navštívit a poprvé jsem slyšela skutečné Evangelium. Byla to skutečně Dobrá Zpráva! „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Dozvěděla jsem se, že Ježíš zemřel za mé hříchy, které jsem spáchala jak v minulosti, současnosti, tak i v budoucnosti. Poté, co jsem Jej přijala za svého Pána a Spasitele a vyznala své hříchy, můj mrtvý duch obživl a navázala jsem s Ním osobní vztah. Je to Boží dar, těm, kdo věří, „Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil.“ (Filipským 2:8-9). Jak velmi důležité je, aby každý z nás Mu důvěřoval a věřil v Něj. „Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ (Římanům 10:9)
Můj život, poté, co jsem slyšela Evangelium
Poté, co jsem osobně přijala Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele, začala jsem číst svou Bibli a modlit se přímo k Bohu. V roce 1977 jsem opustila klášter a vydala se na cestu poznání pravdy. Autoritou se pro mě stalo Boží Slovo, skrze něž jsem vše posuzovala. Byl to však jen začátek. Dosud jsem neobsáhla všechny falešné doktríny, které škodily mé mysli i tělu. Díky svému příteli jsem se setkala s křesťanem, který mi pomohl vidět věci takové, jaké jsou. Poté skrze Slovo bylo uzdraveno mé tělo i duše. Skrze znovuzrození smíme mít mysl Kristovu. Nebyla to lehká cesta, ale byla naplněna Boží láskou a požehnáním.
Boží věrnost
Hospodin mi byl věrný v zaslíbeních svého Slova. Slíbil mi „Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky,..“ (Joel 2:25), dovolil mi začít nový život naplněný radostí a skutečným vnitřním pokojem, který nemůže dát svět, ani žádné náboženství.
„Pán je věrný každý den“
Je mou nadějí a modlitbou, abych směla mít tu čest sdílet Boží lásku a dobrotivost tím, že řeknu všem, kdo budou schopni slyšet, že On má svůj plán pro každého člověka, a že je věrný v naplnění tohoto plánu, který přijímáme darem spasení skrze víru v Jeho Syna. „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují.“ (1 Korintským 2:9)
Pokud chcete napsat Jacquelině Kassar, její emailová adresa je: jkassar1@earthlink.net