V minulých článcích jsem se zabýval tématem praktické svatosti a v několika bodech rozebíral charakteristiku svatého člověka a také náhled na to, jak a které lidi Bůh označuje za svaté. Téma je přece jen o kus větší, než by se zdálo na tři krátké články, a tak když chceme porozumět podstatě svatosti, potřebujeme si uvědomit, že křesťan se nachází uprostřed bitvy. Právě na tuto duchovní bitvu myslel apoštol Pavel, když Timoteovi napsal: „Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.“
Hovořím zde o skutečném křesťanství. Je mnoho těch, kdo si nechávají říkat křesťané, a přitom nevědí vůbec nic o duchovním boji, konfliktech a sebezapření. Mnohdy se stává, že měli v církvi sňatek a setrvají v ní do doby, kdy zemřou. Možná se tak po celý čas považují za „křesťany“, ale průvodním znakem na jejich náboženství je to, že nevědí a třeba ani nezpozorovali žádné „bitvy“. Nežijí totiž náboženství, které založil Pán Ježíš Kristus a které kázali apoštolové. Jejich náboženství nepřináší ovoce svatosti.
Proti komu křesťan tak může bojovat? Snad nemyslíte, že proti jiným křesťanům! Vždy, když křesťané mrhají své síly a čas na vzájemné hádky, mnohokráte tak napomohou hříchu a nepravosti ve světě. Skutečný křesťan vede nepřetržitý boj proti světu, tělu a ďáblu. Tito jsou hlavními nepřáteli pravých křesťanů, protože každý křesťan se buďto postaví do boje proti zkaženosti srdce, agresivnímu ďáblu a světu, který se jej snaží chytit do pasti, anebo utrpí ztrátu.
Trošku se pokusím rozepsat o boji s „tělem“. Dokonce i po obrácení se, každý věřící nosí sebou lidskou přirozenost, která je náchylná k zlému a k tomu patří i vzrušení nebo pocity, které jej mohou svést na scestí. Jestliže má proti těmto pokušením tváří v tvář čelit, musí na každý den být připraven bojovat duchovní boj a praktikovat horlivou modlitbu k Pánu. Přesně tak, jak to apoštol Pavel psal věřícím v Kolosách: „Umrtvěte proto své pozemské sklony – smilstvo, nečistotu, vášeň, zlé choutky a hlavně chamtivost (což je modlářství)“ (Koloským 3:5). Což se v dnešní době dá také říci o hazardním hráčství, drogách apod.
Co se týče boje se „světem“ není kolikrát lehké odolat rafinovanému tlaku tohoto světa, který nás láká oddávat se bezbožné lásce k materiálním věcem. Na křesťany může přijít strach z toho, že budou nevěřícím pro smích a budou je za jejich přesvědčení pomlouvat. Mohou se obávat také toho, že v očích světa budou vypadat jako nějací extrémisté. Přesto však musí bojovat. „Nevěrníci a nevěrnice! Copak nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Kdokoli se rozhodne být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem.“ (Jakub 4:4)
Křesťané také musí bojovat s ďáblem. Nikdy nepochybujme o existenci satana. Je naživu, nikdy nespí a je to neviditelný nepřítel křesťana. „…hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici.“ (Lukáš 22:31). Jestliže toužíme po spasení, musíme vzdorovat tomuto nepříteli na každý den! Důležitá je sebekázeň a bdělost. „Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist.“ (1 Petrův 5:8)
Tento boj je velmi důležitý, protože na tomto bitevním poli neexistuje žádná neutralita. Nemáme žádnou jinou volbu. Přátelství se světem, poddávání se tělu a ďáblu znamená být v protivenství vůči Bohu. Buďto budeme bojovat, anebo prohrajeme. Tento boj se týká bez výjimky všech křesťanů – bez ohledu na národnost, vzdělání, věk nebo společenské postavení. Všichni žijeme svůj křesťanský život ve světě plném pastí a nástrah. Ďábel se neustále snaží dostat co nejblíže ke každému věřícímu. Všichni pociťují vliv své staré přirozenosti, kterou měli před svým obrácením. Všichni tak bez výjimky musí bojovat!
Tento boj je neustálý a trvá dokud nezemřeme. Nepřátelé křesťana nikdy nejedou na dovolenou, neunaví se ani na chvíli a nikdy nespí. Ti, kdo touží po svatosti, neustále bojují duchovní boj. Je proto smutné, když křesťan neví vůbec nic o tomto duchovním boji.
Současně nechť je pro křesťany útěchou, že přítomnost tohoto vnitřního boje je dobrým znamením, protože je pravděpodobně důkazem toho, že se nacházejí na té správné cestě k dosažení života ve svatosti. Opakuji ještě jednou, že mějme radost z toho, když bojujeme. Křesťany, kteří bojují každodenní boj víry, identifikují dva hlavní znaky: vnitřní duchovní boj společně s přítomnosti vnitřního pokoje!